Již léto vláti počíná,
již žhavé proudy na zem kanou –
jde rozloučení hodina,
a knížka odloží se stranou.
Za vytrvalosť mnohostrannou
buď vzdána vděčnosť povinná,
ti, čtenáři! A „na shledanou!“
se k mému „s bohem“ připíná.
Ty sonete, též dojista
přijď na podzim! Tak chodit trochu
po listech, po střízlivém mechu!
Však s bohem, jaro... Není dechu
ti postačit... A příště, hochu,
už budu jen tvůj statista...