Je slušno, bychom dali hrstku klasů
do spousty bezcenného plevele –
můj synu, měj k mým slovům zřetele
a nenechej jich zajít bez ohlasu:
– Já věřím, že po době setmělé
nám velké jitro svitne plné jasu,
že lidstvo bude ctíti Dobro, Krásu
a Ctnost a Pravdu – Hledíš nesměle
ty na mne? Synu, už jsou lidé tací:
těch čtvero řádek – ovšem v variaci –
na všecko přilep, co chceš napsati,
a budeš rázem poet znamenitý,
zářivý prorok, věštec humanity,
jenž doufá sám a učí doufati.