Zasvětit chtěl jsem Ti kus práce nadšené,
příteli, mistře, brate milovaný –
však kvapem letí čas, a plány jsou zas plány –
dnes vezmi sporý vděk té knížky hubené.
Sonety... Psals je též. Ty Tvé jsou vytesány
z mramoru, žuly. Hrdé, vznešené,
jak staré město; na ty dómy, brány,
paláce září slunce plamené.
Co já Ti dávám, jest pár vil
v tom lehkém slohu moderním
na horském chladném úpatí –
v nich člověk prodlí snad pár chvil –
však za čas rád dá s bohem jim
a v město to se navrátí...