Zasvětit chtěl jsem Ti kus práce nadšené,
příteli, mistře, brate milovaný –
však kvapem letí čas, a plány jsou zas plány –
dnes vezmi sporý vděk té knížky hubené.
Sonety... Psal’s je též. Ty Tvé jsou vytesány
z mramoru, žuly, hrdé, vznešené;
jak staré město, na ty dómy, brány,
paláce září slunce plamenné.
Co já Ti dávám, jest pár vill
v tom lehkém slohu moderním
na horském chladném úpatí –
v nich člověk prodlí snad pár chvil –
však za čas rád dá s bohem jim
a v město to se navrátí...