My v létě byli přece jiní,
viď, sonete můj rozmilý,
ty tvoje nožky v moji síni
jen výskaly a tančily!
Víš, jak jsme naši přítelkyni,
tu Bolesť, někdy opili?
Strýc její Humor (kde je nyní?)
jak zašel k nám pak na chvíli? –
Oh, teď je jinak. Šedý den
nám smutek hází do oken.
Ty sedíš zhalen v kožichu,
nit černou držíš potichu,
na kterou Bolesť, družka má,
granáty tmavé navléká.