Když, bože, svobodnou dals vůli nám
a neptal jsi se, chcem-li vůbec v svět,
a až nás potáhne cos k věčným tmám,
ty nezeptáš se, budem-li už chtět –
když v náhodách, jimž nelze rozumět,
se zmítá žití naše sem a tam,
jak muška, jež má takto volný let,
však pavučina lne jí ku křídlám –
Dík aspoň za to, bože veliký,
žes dal nám právo volné kritiky,
že trhajíce křídly slepenými
ti můžem volat hrdly sevřenými:
„Tvé dílo, starý, dobrým zrovna není,
jak chlubil jsi se tenkrát při stvoření.“