– Už slyšeli jste? – Honem k Aventinu!
Základy kladou, vybírali hlínu
a vykopali mramorové dílo,
jež staletí se v lůně země krylo! –
Bohyně bílá v slunce záři stojí,
a starý messer Michel Agniolo jí
s uctivým jasem v rozářeném oku
setírá hlínu s tváří, ňader, boků.
A lid, jenž udýchán se kolem staví
v úžasu němém obnažuje hlavy,
jak v chrámě byl by, tich je, nepohne se
a zbožně před tím božstvem křižuje se...