A co se housátka ta štěbetavá batolí dole v potoku a trávě – pasačka vyběhla si na kopeček a rozhlíží se. Den se třese zlatem,
a teplý vítr žene do daleka stříbrné mráčky. Hlína země voní. A zlato pampelišek svítí z trávy, z chladného koberce, kam nožky její
jsou zabořeny. Jak je ten svět velký! Ves daleko je. Ještě dále hory a nebe nad vším širé, velikánské. A nikde člověka tu. Je tu sama.
A vše jí patří. Královstvím to jejím, kde ona vládne. – Prut si přidržuje, jak panovnice držívají žezlo. – Leč korunu – ach, koruny tu nemá!
Což o korunu! – Seběhne si dolů, kde housátka, jež zvěděla už o tom, štěbotem hlasitým ji pozdravují – i natrhá si blaťouchů tu zářných –
což o korunu! Má ji. – Trochu studí, než koruny teď vůbec studívají. Tak – teď má všecko. Usedá si v trávu a rozhlíží se. Jak pak panovati?
Oh, lehká věc to. Chce být hodnou k lidem a dát jim všecko, oč k ní prosit přijdou. – A sama dá si vystavěti palác zde na tom vrchu. Palác nebývalý.
Zdi, sloupy, věže – všecko bude perník, ten měkký perník plný velkých mandlí. A jeden pokoj – od podlahy k stropu pln hrozinek, těch větších, býti musí,
a druhý – tvarohem pln takto bude a třetí – cukrem, třpytným sladkým cukrem a čtvrtý – smolou bude zarovnaný, tou smolou, jež se rozkousati nedá,
však ssát se musí – postrkovat v dásních jazykem spokojeným – ano, smolou – – čtyř pokojů je dosti. Na zahradě stát budou stromy – vesměs sladké dřevo,
a na každém sto bude pomerančů a velká srdce s vylitými jmeny – ta srdce na poutích se skoupit musí. – A tisíc jezdců s tasenými meči
tam bude hlídat – všichni mnohem větší, než na těch poutích kramář vystavuje – a všichni z perníku. – A ona zavře se v první pokoj – projí se jím v druhý –
a třetí – čtvrtý – pak sní sloupy – věže – nu, celý zámek – zahradu sní na to – a všecky jezdce – Pak si na novo dá postavit zámek, mnohem ještě větší
a větší zahradu a více jezdců – – oh, všecky královny, co svět měl dosud, nebyly moudry. Ukáže jim ona, když království už někomu dá pámbů,
jak panovat v něm... jak ho moudře užít...
Cookies on Poetry Cove