SNAD BYLA BY JSI PROŠLA SVĚTEM.

Snad byla by jsi prošla světem, jak jiných žen jdou miliony: v rozšafném klidu by jsi tkala v koberec žití odevzdaně

dnů šedé čtverce vedle čtverců s pomněnky modrým kvítkem v středu; své duše poklad vydávala bys v drobných mincích společnosti,

přátelům domu, strýcům, tetám; crême vážných dam by chodil k tobě pro recept jídel, zkoumal pramen tvých klobouků a šatů, prádla;

muž tloust by při tom, dítě kvetlo a ty bys – černou hloubku žití i osluněné výšky jeho jen z romanů a novel znajíc –

šla chůzí povlovnou a klidnou, jak chodívá se na procházce, k té metě žití svého. Zatím

mě uved Osud v cestu tvoji. Ty z všeho náhle vyšinuta teď vidíš: pokrytci a lháři, sbor bab pohlaví obojího

tě ryčně na své soudy vlekou. A všechno tobě přitěžuje: hlas srdce, žízeň duše tvojí, hlad po lepším a čistším žití

i zhrda šablonou jich cností i úsměv nad ortely jejich – tož na pranýř a žlučí na tě a blátem duší svých tě špiní.

A pustý smích by odvětil ti, jim kdybys zaklepati chtěla na práva ženy, čestné pojmy, kulturu srdce a ten kámen,

jejž hodit smí, kdož bez viny jest – vše marno. Bylas jimi ctěna, když v hrdosti své mlčenlivé v jhu trpěla jsi muže-tupce –

teď neodpustí, žes je svrhla, snad proto, že je také nesou a že jim chybí čestná síla, by též je svrhly. Neodpustí

ti ničeho – zvlášť zhrdu onu, hřích ze všech hříchů nejstrašnější. A ty: nebudeš litovati, že Osud ved mě v cestu tvoji?

Nesteskneš sobě nikdy, drahá, po koberečku z šedých čtverců s pomněnky kvítkem v čtverci každém, jenž začat s takou rozšafností

teď navždy opuštěný leží (zdroj povídání, předmět hrůzy, cíl odsudků a známka výstrah pro dobře vychované dívky

a lítost lidí rozvážlivých) v tvém bílém domě nedodělán? Co náhradou dát mohu tobě? Tu neklidnou – však celou duši,

tu hlavu znavenou – však jasnou, tu ruku klamanou – však pevnou a plnou víru jednu: za čas, až z našich těl už bude popel,

z nás samých legendy a zkazky – pak děti těch, kdož teď tě soudí, čin schválí tvůj a s úctou vážnou hledíce k zjevu tvému budou

i bláto stírat s jmena tvého i vysvětlovat nutnost všeho a v dumách nad problémem žití po stopě tvojí jdouce, budou

soud rodičů svých odsuzovat.