Osud svede – čas rozvede
časové jsou neoblomní –
potom třikrát běda tomu,
kdo v čas pravý nezapomní.
Všecko je tak křehké, vratké –
pavučinky šedé sítě.
Pravda: něco protrhne ji,
pavouk-čas ji spraví hbitě.
Jenže někdy z pavučinky
beznadějně potrhané
pavouček se vystěhuje –
běda, komu se tak stane!
Plna sazí, prachu, rmutu
pavučinka potom visí –
Hleď, bys byla mojím „nyní“
ale nikdy, nikdy „kdysi“.