Slepice vyletla na kurník
a honosivě kdáká:
Já vidím daleko! Jenom chtít
a vzletím nad oblaka!
Nebe je ohromné! I ta zem
je vám tak velikánská!
Domů je vám na ní celý houf
a všecky sídla panská!
Po cestách zvířata běží vám,
místo noh mají jen kola,
ve vzduchu kohouti lítají
a supí, slyšíte z dola?
Na pole vidím vám – tam je as
zrn dobrých několik džberů,
za poli v dálku jsou pole zas –
svět nemá konce věru! –
Dívá se ještě tak chvilinku,
sletne a rozvážně stojí,
pak svorně hrabe se s družkami
v domácím živném hnoji.
A při tom stále kdáká jim
o krajích širých, dálných,
poznatky vzrůstají v řeči jí
v rozměrech opravdu valných.
Slípky pak o ní dí, řeč-li je
o koryfejích dvoru:
Jo, tahle slepice viděla
kus světa a divných tvorů!