Je to historie, národe můj milý,
do houpačky zlé tě nyní posadili!
Básník největší zhas – slzy ronit máš,
ač po čertech málo z veršů jeho znáš –
hned zas volají ti z žurnálových mečet:
Národe, teď nutno hlučně zaplesat:
básník největší let dožil šedesát!
(tys jej, jak tam toho, ovšem taky nečet).
Hned zas dům se zřítí – nakáží ti smutek –
pohřeb zasypaných – musíš rozčílit se
z komunistů drzých pro nepěkný skutek –
sotva odychnou si znavené tvé plíce,
je tu jubileum drahé republiky:
nakážou ti radost, osvětlení, vzkřiky,
s houpačkou svou letět máš už zase výš –
národe můj milý, máš to pěkný kříž!