Nic mě tak neláká,
večerní oblaka,
jak ten váš let!
Plachty se rozpjaly –
do dáli, do dáli,
v široký svět!
Mře slunce, tichne zem.
A moře nad světem
krvavě vře –
váš okraj zlacený
brázdí ty plameny
v lehounké hře.
Vy lodi nádherné,
po pláni nesměrné
letíte v dál –
rád bych s tou hlavou mdlou
pod plachtou zarudlou
tam kdesi stál!