– Svůj pozdrav vzkazuje vám císař Probus, otcové shromáždění. Nesmrtelným dík bohům vzdávám, že vás nezklamali
v té důvěře, již jste mi věnovali. Je pokořena vzdorná Germanie a devět králů lidu toho přišlo a prosíc padlo k nohám mým a vašim.
Dnes barbarové sejí, ořou pro vás a těly svými chrání hranic říše, dnes jejich stáda na nivách se pasou, by naší potravou se stala jednou.
Tož, jak se sluší, otci shromáždění, oběti díků dejte přinést bohům a koruny, dar vděčných gallských osad, měst asijských i provincie nilské,
jež tuto posílám vám, vděčně složte v chrám kapitolský Jova Nejlepšího, v chrám Gradiva, jenž chrání Řím svým štítem, a ostatním všem bohyním a bohům,
neb Roma nemá nepřátel už více. Je pokoj v Rhätii a Illyriku, Thrak v dobrodiní míru klidně dýchá a Isaurie žije v bezpečnosti.
Mír leží na asijských plodných polích, klid Egypt má, a Parth se vrací, zděšen nad mocí naší, v hloubi země svojí. Na osluněných vrších Hispanie,
na gallských pahorcích i mírných kopcích, v jichž klínu smavá Vindobona leží, – kde všude dosud voják ozbrojený svůj život háje vládu Říma chránil –
teď réva zelená se, aby dala v podzimcích krev svou, krev to míru slavnou k radosti lidí, k slávě věčných bohů. Teď otci shromáždění, ještě jednou
ponesu válku přes hranice říše, bych posledního nepřítele zničil – a potom budem žíti z plodů míru, jak člověk, jenž se přičiňoval v síle
let mužných, tráví ovoce jich v stáří. Chrám Janusův se zavře, otci, navždy a hrubý voják svlekne brnění své a rukou, která dosud mečem vládla,
pluh uchopí a klidně stoupat bude za těžkopádným chodem bílých volů, či námořníka obleče šat lehký a hbitou lodí popluje v kraj dalný,
by rovnováhu zjednal v darech krajin a v mnohých výrobcích a vynálezech národů, které dělí vody moří, neb vojska nebude nám více třeba.
Meč, pravda, mocnou obranou je vlasti, však dvojsečná to zbraň – a byly časy, že římské meče zhoubu nesly Římu. Zrušíme vojsko, otci shromáždění,
jak zbytečnou věc a dost nebezpečnou, a vládu míru, která dosud plaše v snech básníků a filosofů chví se jak vzdušný přelud, přivedeme na svět.
Svět Římu podán jest jen pro své štěstí, je slušno dát též trochu štěstí Římu. –
Cookies on Poetry Cove