Zdar bratře! Kam jdou kroky tvoje?
Do Vratislavi. Rodná zem
zve děti do svatého boje,
chci pod jejím stát praporem.
Mě též Vlast vede z kanceláře,
nebo prosbou káže její řeč,
už ne brk v nitro kalamáře,
však v prsa Franků nořit meč.
Kdo neposlech by vlasti Matky?
Jsem učitelem. V školní síň
mi zapadl hlas její sladký:
Buď osvoboď mě nebo zhyň!
O svatá matko Germanie,
ty zloupená a zdeptaná,
jak krvácí tvá bílá šíje
pod hrubou nohou tyrana!
Svůj domov vidět zotročený
a dýchat chtít? Sen bláhový!
Má život jenom tehdy ceny,
když Vlast netísní okovy.
Jak francký despot bije zlostně
líc její svatou bičem svým!
Jak bídu její nelítostně
pošklebkem stíhá výsměšným!
Ó Germanie, tvoji syni
do posledního musí vstát,
na štít tě zdvihnout, vítězkyni,
tě krví vrahů omývat!
Prus musí povstat s Rakušanem
a Šváb a Sasík s Bavorem –
ó Germanie, všichni stanem
pod svatým tvojím praporem!
O Bože, slyš! My přísaháme
a svatou přísahu tu vem:
My krev i život v oběť dáme,
by volnou byla Vlast a zem!