Zde pěšina je mezi klesty
a rozhled v dálku – – – Ne, zde ne –
V hloub lesa jdi, kde není cesty,
kde dříme šero zelené,
kde leží horko červencové
a těžká vůně borovic,
ji hledej: oči pohádkové,
vlas jako noc a bledá líc.
Už došels? Pěšin, cest tu není.
Pně zarudlé ční do modra.
Jen much tu šumí zabzučení
a černý motýl letmo hrá.
Strom praskne chvilkou. Chvilkou nese
se z korun stromů žluvin vzkřik.
Blesk slunce v síti zachytne se,
již spředl pavouk-loupežník.
Zde stávává. Zří v neurčito,
květ divizny má v prstech svých –
a pohledneš-li v oči tyto,
zří na tě teskný smutek z nich...