Nákrční šátek otočen je těsně
kol hrdla jeho, mladá pěkná hlava
se nedá zlákat ničím s leva, prava,
ční pyšně, jak už soše patřila by.
Dva chladné zraky barvy malachitu
zří tvrdě v svět – ten není dle jich chuti –
však on jej do své fasony již vnutí,
jak sestrojil ji J. J. Rousseau ondy.
Má arci minulost svou: verše mělké,
šatlavu, kdesi krádež stříbra skrytou –
teď stal se knězem veřejného blaha:
chce rovnost, střídmost, Sparty cnosti velké
a sráží vše, co přes fasonu sahá,
odpůrců hlavy, Pravdu vzdorovitou.