Je odpoledne. Došels nahoru
a kolem hory. Všude v obzoru
hor řetězy. A hory vstávají
zas za nimi a k tobě zírají.
Nuž, chutě dál! A jak tu stojí kol,
s vrcholu jedné hned zas na vrchol,
a potom k těm, jež v modrém obryse
na tebe v dálce čekat zdají se...
A kolik slézt jich Osud dopřeje?
Vystoupím ještě? Odpoledne je...
Co nevidět, tma bude tady v ráz
a k spánku bez procitnutí pak čas.
A kraj ten celý se mnou zapadne
a ticho zbude po něm záhadné,
a nikdo nepoví, co za hory
já ještě zřel a jaké obzory...