Tak vysekal jsem zas tě, srdce moje!
Však podívej se, co to stálo krve
a podívej se na ty černé rány,
ty nezhojí se hned tak...
Jen neodvažuj se mi příště nikam.
Ty věříš trochu pošetile v sebe
a pošetilej ještě rázem v jiné,
můj blázínku,
už čas je, zmoudřet...
Vždyť v těžké chvíli nikde nikdy nikdo
ti nezbude a samo budeš státi,
jak samo žilos, jak i samo umřeš –
já vysekal tě, měj se na pozoru
pro příští časy...