Zmítaná lodi, vyjdeš z bouřných vod
bez rány v boku, bez pohromy na dně?
Plout budeš zase jednou za pohod
tak bezohledně, široce, tak snadně?
Oh, vlny bijí na palubu tvou
a stěžně tvé se málomocně tyčí,
a vody zelené tak vztekle řvou
a bílé hřebeny jich zlostně syčí!
Zmítaná lodi, nám tak děsně je,
klid nelze zachovat nám soudců ledných.
Nevezeš ani zákmit naděje,
jen trochu pýchy žebráků nás bědných.
Tak hrd je podruh v dálné vísce kdes
na bohatého strýce vzdáleného,
jenž nic mu včera nedal, nedá dnes
a kdo ví, zná-li ho dle jména jeho...