Majesty Charley a Sir Louis
dlouhý čas pospolu tráví.
Ten Francouz, onen Angličan,
a oba nemají hlavy.
Majesty Charley a Sir Louis,
dva tristní dějiné stíny,
souzeni oba svým národem
za své i předků svých viny.
Majesty Charley a Sir Louis
o zašlém hovoří čase,
jak bývalo, jak není víc,
jak jednou být může zase.
Majesty Charley a Sir Louis
se nudí řečí tou z husta
a nezpůsobně zívli by,
však s hlavou chybí též ústa.
Majesty Charley a Sir Louis
jsou jedné myšlenky děti:
– My stačíme si zcela sic,
však moh by tu býti též třetí –
Majesty Charley a Sir Louis
i bez hlav chápají zcela,
že ve dvou smutná je společnost,
že teprv třetí ji dělá.
Majesty Charley a Sir Louis,
snad nenadáte se ani,
a milosrdné dějiny
splní vám toužebné přání!
Majesty Charley a Sir Louis,
slyšíte z daleka hřmění?
Slyšíte hlasy tak známé vám?
a krve horečné chvění?
Majesty Charley a Sir Louis,
hleďte tam na ruské kruhy!
Moh by se jmenovat Nikolaj,
Nikolaj baťuška druhý...