Dědičko Romy! Zeměkoule celá
je v ruce tvojí – a ta ruka vládne,
aniž by tiskla. Není druhé žádné,
jež rozvážné by flegma tvoje měla.
Je pravda: časem z pod ní výkřik padne,
to hlava vrazila v ni, příliš vřelá –
kdo v jiných poutech mají duše, těla,
ti vědí, jak tvé jho by bylo snadné.
Je pravda, když se tato ruka klade,
že bezohlednou, trochu těžkou zdá se –
Indové, Buři... duše naše mladé
dost bouřily se... A hle, v těžkém čase
Indové, Buři v dálné kraje spějí,
by obhájili světovládu její.