„Buď zajdu, nebo osvobodím Republiku
od taškářů a zrádců hrob jí kopajících –“
a Robespierre dostojí vždy slibu svému
a koho nemá rád, ten lehce nesestárne.
Tož Barras, loupežník, a Tallien, žráč a holkář,
a Fréron, Fouché, lotři, Carrier krvopijec,
se starali, by sestárnouti mohli
a padla hlava tvá i plán tvůj, Robespierre.
A snění o těch lepších cnostných časech padlo.
I Revoluce padla. Už rvou ničemové
dědictví její špinavými prsty svými.
Je konec?... Není. Oni ještě přičiní se,
bys ty a sny tvé, Svobody co hrůzný paskvil,
jste na pranýř šli našich školských historií.