Přišili mu kdysi běžné jméno zrádce,
každý šmok a lump jej blátem bít si troufal,
z národa jej takřka vyhodili krátce,
a on, stařík, mlčel, čekal a jen doufal.
Umřel. Nářek. Šmoci elegie psali,
u rakve mu Herold attest cnosti složil –
mohl mít den štěstí slavný, nebývalý,
kdyby se byl svého funusu jen dožil!