Přišili mu kdysi běžné jmeno zrádce,
každý šmok a lump si blátem bít jej troufal,
z národa jej takřka vyhodili krátce,
a on, stařík, mlčel, čekal a jen doufal.
Umřel. Nářek. Šmoci elegie psali,
u rakve mu Herold atest cnosti složil –
mohl mít den štěstí slavný, nebývalý,
kdyby se byl svého funusu jen dožil!