– odšoupla koflík s nedopitou kávou,
a proto jen, by příliš křepká gesta
jej nesrazila při líčení živém,
jakési něze dala vstoupit v oči
a nakřapnutým zvonkem smíchu v hrdle
doprovázejíc povídání svoje
tak vyprávěla: Co sen všecko splete!
Mně na dnešek se, podívejte, zdálo,
že Štěpánkou jsem, ano, kronpriceznou
a to vám bylo: Ve vídeňském hradě
já chodím po pokojích, samé zlato,
zrcadla po všech stěnách, po všech stropech
a najednou, že mám jít k císařovi,
k Franc-Josefovi! Říkám dvorním dámám,
že nemohu, že neumím se klanět
a ty se smály, rozstouply se v kolo,
pozdvihly sukně, nakláněly hlavy
a ohnuly se velmi pěkně v kříži –
já po nich – no v tom probudím se ze sna
a věřte, líto bylo mi, že všechno
snem bylo a že nemělo to konce –