Tu zlíbat chtěl bych plným lásky žárem! –
Má ještě v líci neviny květ bílý! –
Tak před divadlem lidé hovořili
a hleděli té dívky za kočárem.
I vážní muži o tom štěstí snili,
skrýt bouři vnitřní na tom ňadru jarém,
a velmož jeden poslal sluhu s darem:
Jean, hleď, kde bydlí diblík roztomilý!
A v kočáře už zatím ona zřela
s úsměvem dětským v líci čtveračivé
svou slávu, po níž toužila dny všecky...
Ó propast od ní dělí tebe celá
a tam buď zklamání tě vrhne divé,
neb ty v ni vrhneš ňader pel, smích dětský...