Až budeš velká, až se budeš ptát,
jakýže člověk byl tvůj táta kdys –
tu máti tvá ti poví, žes mu byla
nejdražším skvostem žití rušného.
A pamětníci líčit budou ti,
jak s tribun doved duše zástupů
plamenným proudem řeči strhovat.
A činy jeho budou svědčit ti,
jak hrdě nesl všudy češství své,
jak za poznanou pravdou, hlasem srdce
znal jíti k poslednímu důsledku.
A podobizny jeho ukážou ti,
že byl to mužné síly krásný zjev,
A tyhle verše mé nechť řeknou ti:
byl lidský lev to s dětským měkkým srdcem,
kdo poznal jej, rád musil jej mít cele,
neb přátele své zarmoutil jen jednou,
to v onom smutném únorovém dni,
kdy drahá duše jeho odešla,
a v schránku svou se nevrátila víc.