Když nade mnou se horšíte
a hůl i časem zlomíte
nad některou z těch knížek mých –
mám pro vás shovívavý smích.
Vím, že by všichni žasli jste
a divili se zajisté,
oč sám znám slabiny své líp
a kolik bych vám řek svých chyb.
Však pak byste se za chvíli
snad ještě více divili,
když vyčet bych své přednosti,
jichž nezříte v své sleposti.
Jsem jak to drahé Labe mé:
je místy bosko přejdeme,
a místy vstoupneš – letíš níž
a nestačíš a nestačíš!