Má bez počtu hlav, očí, ruk a uší
a jednu suchou povznesenou duši.
A zdržuje se v jizbě zaprášené
a horko rád má v míře netušené.
Živ papírem je, inkoustem a pery
a nadějemi brzké kariery.
Své obzory má, logiku má svoji,
a nepřítel, kdo v postupu mu stojí.
Dny počítá mu lačná pretense,
kdy jeho nápředník jde do pense.
Má nazbyt času: hlemýždí chod všude
vážnosti znakem jest mu, byl a bude.
Zří v občanu vždy pouze poplatníka
a institucí svojich nevolníka.
Neb: Stát jsem já! – tak jeho břitká pýcha
z gest, pohledů i slov úsečných dýchá.