Ten starý Fric, ten „Jediný a Velký“
(jak devotně jej Němci nazývali),
šel jednou špacírem si po Berlíně.
Shluk lidí vidí, natahují krky,
cedule jakás je tam přišpendlená,
je popsaná, leč příliš vysoko je
pro lidské zraky. „Šel on podívat se,
co to tam mají,“ král kýv adjutantu.
Adjutant, voják sáhový, se nesl
čapími kroky, přečet, přišel zrudlý:
„Toť pamflet!“ „Proti komu?“ „Těžko mluvit.“ –
„Jen pověděl!“ „V něm Veličenstvo Vaše
je potupeno – hrozné injurie –“
„Šel, sundal to a pověsil to nížej,
ať číst to mohou“ – – Tak se také stalo.
A z hloubi dobrých půldruha sta roků
ten pruský despot dává takto lekci
všem dnešním pokrokovým demokratům.