Já nereptal... Když stavěl jsem svůj chrám,
já nikdy neměl v práci pomocníků,
sám kvádry tahal, tesal každý trám
a sám si dělal práci trakařníků.
Já neštítil se námah metaře
a sám si zamet zaprášenou cestu,
co jiní potom po ní v kočáře
lehounce jeli na zábavy k městu.
I stalo se, že přišli mladíci
pěstěných nehtů, v spodcích vyžehlených,
a vážný výraz vzali na líci
a vyčetli mi v řečech povznešených,
že tahám kvádry, tesám trámy sám,
s trakařem jezdím, ba že cestu metu –
rovnali cvikry, zřeli k výšinám
a pulerovali svou každou větu.
A tu jsem někdy jedno chyt z těch dřev
a v ráži prásk tak do čeládky této –
mí drazí, člověk nemá rybí krev –
a tyhle cvikry – – inu, chápete to.