Vstaň, Niobo, a svolej svoje děti,
děl hřmění všechny ujařmené budí –
kde Tvoji vrazi? Již jich neviděti!
Vstaň, tiskni děti k mateřské své hrudi!
Prach těch, již cizinou šli s Tvojí duší
a slzami a vírou živili ji,
se tiše chvěje – oni, šťastni, tuší,
že smyslu muk svých došli v historii.
Že třikrát zbitá, třikrát křižována,
Ty vstavíš trůn svůj v posled na Golgathu
za velikého sobotního rána
na troskách trůnů všech tří Svojích katů.