V hodovní síni hoří olej lamp, jež v květů formě sošky štíhlých nymf zdvíhají vzhůru jako na ochranu před houfem rozpustilých satyrků.
Oleje voní, jimiž napuštěny jsou mladé hlavy, voní květy věnců, jež leží na hlavách, a zlatý pohár v podobě ženských ňader vyhloubený
cestuje pilně kolem tabule. Už zraky jaksi znaveny jsou tancem a ohlušeny uši hudbou pištců, a hrdla ochraptěla hlasným zpěvem.
Polemon zadíval se na líc Fryny, jež rouchem lehkým jako oblak myrrhy svítivé tělo svoje zahalujíc tenkými prsty vybírala mandle
ze zlaté mísy, zasnoubila s každou omžené zrnko z modravého hroznu a ničila je potom v stoupách zoubků. Hetera cítila ten dlouhý pohled
a zdvihla hlavu s otázkou v svých očích. – Já myslil, Fryno, pozoruje tebe, zda žije člověk Hellen, jenž tě spatře, tak silným byl by, že by nezatoužil
tě v náruč stisknout zpit a omámen jsa – Polemon řekl. – Ani člověk barbar! – smála se Fryna pohodivši hlavou. – Snad stařec jenom – mínil kdosi na to.
– Či filosof jen – pronášel se druhý. – Neb oba v jednom – rozhodoval třetí, – jak Xenokrates – – Ano, Xenokrates! – – A chci-li já, pak nikdo neodolá,
ať stařec, filosof, či oba v jednom! – vykřikla Fryna. – Xenokrates jistě! – Z mladíků jeden přesvědčivě pravil. – Já mudrce jen s nemoudré znám stránky,
i Aristotel přišel, přišel Plato, i slavný kynik jeden dral se ke mně, ač vymlácen byl mojí otrokyní! – zvolala Fryna. – Xenokrata neznáš! –
– Je muž a z masa, krve. Neodolá! – hetera řekla. – Uzavřemež sázku – Polemon navrh. – Neznám Xenokrata, však tomu věřím, přátelé co tvrdí,
I sázím na tu nedobytnost jeho svou zlatou mísu na mísení vína (jíž beztoho nám není ani třeba), a ty, ó Fryno, dáváš v protisázku? –
– Trojnožku zlatou, již mi před nedávnem přinesl člověk jeden ze Syrie! – – Já radím ti, ó Fryno, bys v tu chvíli šla k filosofu – mínil jeden z hostů –
on totiž před usnutím nepovrhne pohárem vína, a jak víme všichni, je Dionysos sladké Afroditě tím nejvěrnějším vždycky společníkem.
– Jdi, Fryno – taktéž Polemon ji nutil – my vyčkáme zde do ranního svitu návratu tvého. Vítězna-li přijdeš, pak ihned vítězství to oslavíme,
a prohraješ-li, oslavíme prohru. – Smála se Fryna, s lehátka se zdvihla a rozjařeně vyšla do noci.
Cookies on Poetry Cove