Já rozplýval láskou se v slzavých verších
nad každičkou tou jesení –
to ovšem už před lety, před lety dávno
v čas naivity tvoření.
Teď do bělavé mlhy ční orvané větve,
svět súžen kolem ze všech stran
a život uniká, uniká stále
ze starých otevřených ran.