Já rozplýval láskou se v slzavých verších
nad každičkou tou jesení –
to ovšem už před léty, před léty dávno
v čas naivity tvoření.
Teď do bělavé mhy ční orvané větve,
svět súžen kolem se všech stran
a život uniká, uniká stále
ze starých otevřených ran.