Šeré hodiny jdou jako jeptišky,
nakloněné hlavy, pohled vtknutý k zemi...
Nelze věřit, že zas budou stromy kvést,
obloha se modrat, slunce na ní hořet.
Nelze věřit, že se duše zdvihne zas
a ten rubáš shodí... Zní již miserere?
Šeré jeptišky jdou s hlavou skloněnou,
oči vbity k zemi, jak na pohřby chodí.