Pod bílým sněhu příkrovem
zem celá dříme tichým snem.
A ještě víc ho dopadá
na klidnou ves a na lada.
A každé křoví, každý strom
se halí v bílém plášti tom.
I na hřbitově sešlý kříž
je k nepoznání pod ním již.
A hroby všechny kryty jsou
jen velkou plachtou jiskřivou.
Ba kraj ten sám je jako hrob,
kde není tuchy prošlých dob.
Jej chvilkou vzruší vran jen hlas –
ty prolétnou – a ticho zas. – –
Tak šediny snad přikrejí
ty rovy mladých nadějí.
Klid bude v srdce hlubině
jak v posněžené krajině...