Kde’s viděl prvně, mistře, rci mi,
těch velkých očí svůdnou tmu,
to kouzlo, jež chví v každé řase,
že když v ně člověk zadívá se,
vzlet, teplo cítí jarních dnů?
Jsou hluboko jak ticho moře,
a na dně spí v nich záře hvězd,
žár vášně tajný chvěje jimi –
Kdo spatřil jsi je, mistře, rci mi, – – –
znám srdce, kde tak prázdno jest...