Té básně dosud jsem nenapsal –
co živ jsem, slyším ji zníti,
a je v ní životní smutek, žal
s radostí zemského bytí.
Srovnáno, zladěno všechno je,
slýchám ji šelestit, šumět,
verš, sloka vynikne z příboje –
jen chytit, chytit je umět!
Chtěl bych je zachytit jedenkrát,
ty verše štěstí a muky –
tu báseň života psal bych rád,
než pero padne mi z ruky!