Jest jako z oleandru květ,
tak plna něhy líbezné,
když poutník bloudí řadu let,
u Jordanu jej nalezne.
A hledím nazpět v život ten
až ke kyvům své kolíbky:
já šťasten byl jen v onen den,
jejž osladily polibky.
Co může dát mi nyní svět,
co čas, co život ještě? – Nic!
Já našel oleandru květ
a nechci, nechci pranic víc!
Má dávná hořkost, vášně žár
i krve mojí plameny
teď vzaly na se květu tvar –
květ oleandru červený.
A slyším perské slavíky
v svém nitru ve dne v noci pět,
jich zpěv má jen dvě slabiky,
v nich kvete rudě teď můj svět...