Zarůstá travičkou ta naše pěšina,
zarůstá docela –
a jakby, pověz mi, ty moje jediná,
a jakby neměla?
Tvá moudrost rozšafná, tvá vzorná výchova
jít po ní brání ti –
mně nedá hrdost má, ta hrdost bez slova,
už na ni vstoupiti.
Ty v pravo, v levo já, má lásko jediná,
jdem bílou silnicí –
zarostla travičkou ta naše pěšina,
zarostla metlicí.