Je pátek. Dva dny na to. Oba nad kupou sedí odpovědí. Je dvacet listů. – Začnem vážit, Václave, sloupy společnosti. –
„Snad jsi se nestal nihilistou? Ty, člověk vybraný a jemný.“ – Ne dosud. Za chvíli snad ano. Teď pozor! Bankéř: Ctěný pane,
– ah, „Mistr“ ten tam – je mi líto – už stačí. – Ministr náš píše: – sám nemohu – však zadejte si o státní stipendium – rád se
přimluvím. – Dále! Zde pan Kohout, továrník, multimilionář – ah, ne on, paní: Muž mi kázal vám odpovědít – sama ráda –
jen přijďte v pátek odpoledne – on není doma – však vy víte – Tož to je kousek prostituce – pan Sádlo – má pět pěkných domů:
Ah, mistříčku, jak je mi líto – Zde druhý domácí pán – pozor – zas ženské písmo, ano, paní: muž vydání měl, ale víte,
že do oka a duše zapad jste naší Elsince – jen přijďte – já vyřídím to – vidíš, vidíš, Václave, chtěl jsem jen pět tisíc
a oni chtějí dát mi Elsu – Zde přítel umění, pan Trojka: Lituji tuze – zakoupil jsem pět obrazů – a pro rok tento
je vyčerpán můj budžet – Sláva! Nuž zrychleme to. Sedmý: Je mi velice líto... Osmý: Rád bych, však poměry mé. – Číslo devět:
Zlá situace – vážím si vás a vašich knih – leč – Dobrá, dobrá. Zde postscriptum je: Ona slavnost, k níž zvali jsme vás na pozítří –
– to dnes je, v pátek – nekoná se – rozumím – to je odtroubení – Desátý: pane, měl jsem za to, že nejste z oněch příživníků,
jež člověk důvěřivě pozve v svou rodinu – leč vidím nyní – tak tedy na dál – Přímý člověk a karakter. Co jedenáctý:
Zas žena – bozi! Jezabel ta chce náramek dát, prsten k tomu, když přijdu – já chtěl tisíc korun! – A číslo dvanáct: Nelze, pane,
a podpis – tak to také stačí. Třináctý: Jeden známý dluží mi dvacet tisíc, zaplatí-li, rád pošlu – Čtrnáct: Vzácný mistře –
nejtěžší chvíli jeho žití – já připravil mu – Patnáct: Pane, snad přítel Sádlo, snad pan Kohout – já, pravda, znám jsem jako boháč –
leč mýlka – jmění patří paní – já správcem jsem jen. – Bravo, muži! – Šestnáctý: Může-li to počkat tak do podzimu, kdy mám dostat –
Sedmnáct: Mlád jste, pane, básník, – a jistě nerozvaha pouze vás zavlekla v tu situaci – snad karetní dluh, snad i ženské –
upřímně radím – zkušenosti – vy střezte se jich – Osmnáctý: Pět tisíc? Čím se prosím, pane, zaručit chcete? – Devatenáct:
Tak deset tisíc? – Řeknu krátce – A počkej, tohle zvlášť je dobré: Já viděl, že se otáčíte nápadně kolem naší Berty –
Bertička má už nápadníka, jenž není lehkovážná pumpa – napříště je vám dům můj – Dvacet: Svým listem ze dne – o pět tisíc –
že na obchody toho druhu – zařízen nejsem – ve vší úctě – Ran dvacet, Václave, a každá šla do černého. A já osel,
já v téhle chamradině viděl, své čtenáře, své cenitele! Pojď, půjdem ven. A zítra chytnem věc od hlavy. Teď prosili jsme
a zítra začnem koupi. Vyjděm, mně hlava hoří, krev v ní bije, pojď, promluvme o zkoušce druhé! –
Cookies on Poetry Cove