Pán k trestu vstane-li, pak tresce strašně.
Sedmého srpna roku toho zemřel
ten, jenž se císařem zval římské říše.
Tož Heinrich Čtvrtý. Hůř než Joba stíhal
Pán ranami jej. Ráčil osvítiti
hruď syna jeho a syn s mečem v ruce
vstal proti otci, církví prokletému;
a když syn zemřel, vstala vlastní žena
k žalobám strašným proti zlotřilému;
když žena zmlkla, druhý syn se zvedl
a s mečem v ruce začal soudit otce.
A otec prchal jak Kain z místa vraždy,
syn-soudce za ním. A když psanec zemřel
v Luttichu městě, kněží vyhrabali
proklatce rakev ze svěcené půdy
a pohřbili ji na ostrově řeky,
jež slove Maasa, neboť zemřel v klatbě.
Mnich, jenž jak poutník přišel z Palestyny
a pomaten byl na smyslech, klek k hrobu
a plakaje pěl truchlé žalmy smrti.
Svou zprávu končím. Je-li kdo líp zpraven,
ať poví svoje, mně pak odpuštěno
buď k slávě svaté Trojice a věčné,
jíž čest a sláva na věky buď věkův!