V tom roce začal reptati lid římský na trýzeň války, schválil sesazení svatého otce, otevřel i brány a Heinrich vešel. Wibert arcibiskup
tiaru vsadil na bezbožnou hlavu a Clementem se nazval. Načež Heinrich jím korunován ihned za císaře a také Berthě koruna jest dána.
Však nyní Pán, jenž dlouho patřil mlčky (jak zkoušet chtěl by, kam až touží dojít zběsilost lidská) na strádání věrných, přikročil k pomstě. Povstal v hrůze svojí
a rukou pokynul a zvrátil všecko. Pan papež Gregor poslal spěšné posly k Robertu Guiscardovi v Sicilii, a Robert přitah. Heinrich odklidil se
v čas z města Říma, papež jeho také. Lid římský, jenž stál nyní k Heinrichovi, uzavřel brány. Robert dobyl města a mořem ohně po Martově poli
vtrh k Andělskému hradu, odkud vyved svatého otce v palác lateranský. Že vojsko jeho začlo plenit město, lid římský zdvih se. Ale Robert zalil
tu vzpouru krví. Aby pak lid římský k myšlenkám jiným přived, než jsou vzpoury, dal s několika stran zapálit město. Plamenné vlny rozlily se čtvrťmi,
hltaly chrámy, paláce a domy i mrtvoly, jež byly na ulici. A vojsko drancovalo. Ženy, muži všech stavů byli chytáni, by na trh
posláni byli dravým Saracenům. Zloupeny chrámy, hroby mučedníků obrány o skvost, nádobí a roucha ze sakristií rvány, mosaiky
stlučeny se zdí – až se zbytky lidu v kajícných rouchách, s provazy kol hrdel, k nimž nahé meče byly přivázány, k vévodě vítěznému dostavily
o pokoj prosíce a holý život. Bůh dlouho čeká, dlouho shovívává, však k trestu vstane-li, pak tresce strašně. Odtáhl Guiscard, s ním šel i pan papež,
jenž zlomen divadlem tím přeukrutným už cítil, že tu není místa jeho.
Cookies on Poetry Cove