Po druhé roku toho objevil se král Heinrich před branami města Říma. Proklatec marně toužil vrhnout oheň v svatyni Petrovu. Žár uhasili
a pevné zdi mu zase vzdorovaly. I odtáh mrzut do sabinské země a odtud v Lombardii pleně, pále kostely Páně, statky papežovy
a pánů jemu věrných. V konec roku po třetí položil se u zdí římských. Počátkem června, kdy tvrz Leonina mdlá byla bojem, vtrhl jistý rytíř
Bohumír z Bouillonu ve zdi otvor a za ním králův voj se vztekle řítil. Chrám světce Petra pokropen byl krví, německé meče řádily tu s běsem
po dobu dvou dní. Vojsko chtělo lapit svatého otce, ten však ušel záhy a v hradě Andělském se pevně zavřel. V tom roce ve francouzském městě Nantes
muž jeden mečem opásal se křiče: Kdos dobrý křesťan, za mnou pojď a pospěš! I připjalo jich na sta meče k pasu a šli a za příkladem muže toho
zbíjeli Židy. Rozneslo se totiž, že Židé v Palestyně přitěžují poutníkům zbožným návštěvu míst svatých, že s Mahometany jsou v těsném spolku
a štvou je na křesťany. Tehdy v Nantes jich pobili, že ulice se rděly prolitou krví, na zprávu pak o tom i v jiných městech bylo vystoupeno
a Židé brali trest za Palestynu.
Cookies on Poetry Cove