V tom roce v neděli, jež prvá v postě, pan papež Gregor na koncilu církve sesadit kázal kněze simonisty a zapověděl jim pod trestem klatby
mše sloužiti a svátost rozdávati. Též kněžím, kteří po manželsku žili, nakázal ženy poslat pryč i děti, anebo vzdáti úřadů se kněžských.
Král Heinrich slavil Velikou noc v Wormsu a po Letnicích vedl vojska svoje do zemí saských, jež se znovu zdvihly. Na řece Unstrutě pak o polednách
se vojska setkala a mnoho lidu s obojí strany padlo v tuhé seči a mnozí z Sasů podali se králi. V tom roce místy zvláštní nemoc vzešla
a jenom mladé lidi napadala, i vzniklo rozhořčení proti Židům, neb zjistilo se, že na zhoubu křesťan po domech, ryncích otrávili studně.
I bylo zabito jich do tisíců. Když ve vánoční noci leta toho pan papež četl mši u svatých jeslí ve chrámě svaté Panny Maggiore,
zdvih křik se a hluk zbraní. Baron jeden, Cencius vrazil s obnaženým mečem s zástupem jiných pánů do kostela, lál panu papeži a rval jej, tloukl
i za vlasy jej vyvlek z basiliky, na koně vsadil a tmou noci pádil s ním do své věže. Zatím hrozná zpráva šla celým městem: uhozeno v zvony,
a kněží v pláči zahalují oltář, lid bere zbraně, do šiku se staví a brány zavírá jak v čase války. Zmučený papež zatím sedí v kobce,
násilník jeho žádá na něm statků, jež církvi patří, sestry jeho klnou a viní jej ze hříchu s markrabinkou toskanskou Mathildou. (Ta byla totiž
přítelkou pana papeže a stála mu pro budoucnost k pomoci svým vojskem.) Však ničím nedá zkrušit se pan papež, a když pak do věže lid římský vrazí
a spásu nese mu i chvíli pomsty – svým vlastním tělem chrání loupežníka, jenž nyní v slzách u nohou mu leží. Lid vedl potom v slávě pána svého
do chrámu Panny, kde pan papež Gregor mši dočetl tak hříšně přerušenou. Nebeský Pane, dík Ti budiž za to, žes nedal ponížiti sluhu svého,
žes plány vrahů rozmetal a zvrátil jen k velikému jeho oslavení!
Cookies on Poetry Cove