V tu neděli, kdy Omnis terra zpívá
se ve chrámech, sníh napad takou spoustou,
že ležel zvýši několika loket.
A hvězda zlověstná se v noci na to
zjevila na nebeské tmavé klenbě
s velikým ohonem a měsíc svítil
krvavým světlem, což se opáčilo
i v příštích nocích. Papež Gregor poslal
všem vládcům křesťanského světa listy,
kde připomněl jim, že jich říše vesměs
stolici svaté patřily a patří,
že nutno tedy, by si pospíšili
je v léno vzíti od nového pána.
A do Čech, Uher, do Ruska a Polska
legaty vyslal, aby vybírali
poplatky z lén těch. Do Korsiky, Španěl,
do Anglie i v dálné Skandinavsko
svou vůli vzkázal. Králi Heinrichovi
psal do Němec, že odhodlán je táhnout
na prsou s křížem proti Saracenům
a neustoupit, dokud nepovznese
znak Kristův nad místem, kde hrob je boží.
V tom roce v září v Pechnicích, vsi jedné
v augsburské diecesi, našli lidé
ve hnízdě mladé havrany, již přišli
úplně nazí, bez peříčka, na svět.
Též roku toho Heinrich král se smířil
s odbojným lidem Durynků a Sasů
pobořiv hrady, které v zemích jejich
byl postavil a které hlavně byly
příčinou sporu. Legatům, jež poslal
pan papež k němu, to dal ujištění,
že navrátit chce církvi její statky
a kněze sesadit, jimž dokáže se,
že simonií hodností svých došli.
I Hermann, markrabí, v témž roce skonal,
syn Bertaldův. Kdys v plném květu žití
byl ženu opustil i děcko svoje
a statky všecky, v klášteře pak clunském
mír duše nalezl a cestu spásy.