Pan papež Alexander leta toho
odešel cestou všeho pozemského,
a klerus římský jednohlasně s lidem
nástupcem jeho ihned provolali
ve chrámě Petrově, jenž také slove
in Vincoli, papežem Hildebranda.
Týž Hildebrand byl arcijahnem církve,
v Tuscijsku zrozen, truhlářem měl otce
a hoch jsa do strýcovy péče přešel,
jenž opatem byl v Římě. Přijal roucho
svatého Benedikta, naučil se
povrhat všemi statky toho světa,
ač Bůh mu touhu vnuk vše ovládnouti
pro slávu církve. Vidělť dozajista,
že ovčinec je vydán dravým vlkům
a pastýři že lhostejně a hříšně
nečinní přihlížejí, kterak stádo
jde cestou záhuby. Byl nevysoký,
postavy sporé, zářícího zraku,
jenž ledví lidská pronikne a zbádá,
a v tváři velebnost měl vládce krále.
Pán zúmyslně pozvedl jej k výši
z nízkého rodu, aby připravil jím
pád mocných, ponížení vypínavých
a obnovil jím slávu církve, která
knížetem prvým měla kdysi Petra,
rybáře z Galileje. Však pan papež
se dlouho zdráhal vzíti těžké břímě
na bedra svoje, ujíti chtěl z Říma
a teprv uprošen byv dlouhým pláčem
celého lidu svolil odevzdaně
a přijal nové jmeno: Gregor Sedmý.
V tom roce vzbouřilo se celé Sasko
a Durynkové proti Heinrichovi,
jenž král byl toho jmena v Němcích Čtvrtý.