Paní Z.

Noviny? Ne, díky, díky. Vždycky v životě jsem žehnal týdnům těm, jež žil jsem v dálce, že mám čisto, klidno v duši.

Z novinek teď zajímá mě, když se zjeví v restauraci noví hosté: zprvu plaší – pak se zvolna osmělují –

pak se zdravit kolem začnou – co zas jiní odcházejí: sžili se tu,– loučí se tu jako přátelé už dávní –

s čepicí on – ona s kytkou – sklepníci se uklánějí za zpropitné – výsek žití – obraz jeho – mě to baví

víc než celá politika, špína domácí i cizí. Noviny sem? Díky! Nechci.